Biskupská mincovna

V Kroměříží, sídelním městě olomouckých biskupů, se s výjimkou několika přechodných období odehrávala veškerá ražba jejich mince v novověku. Císař Rudolf II. ve své listině udělené kardinálu Dietrichsteinovi 5. ledna 1608 přenáší do Kroměříže mincovní právo olomouckých biskupů ze zaniknuvšího hradu Podivína.

     Ražba v Kroměříži probíhala od počátku vlastní realizace privilegia někdy kolem konce roku 1613 až do zrušení mincovny v roce 1759 za biskupa Egkha. Vyjímkou byla období let 1624-36, kdy kardinál Dietrichstein razil minci ve vládních mincovnách v Brně a Olomouci a roky 1659-64, kdy byla mincovna rozhodnutím arcivévody Leopolda Viléma přenesena do Vyškova. Po zániku vlastní biskupské mincovny využívali ještě někteří biskupové omezeného práva ražby mince ve Vídeňské císařské mincovně.

     Dnešní budova kroměřížské mincovny na Sladovnickém předměstí je poslední dochovaná na Moravě a pochází z roku 1665. Dal ji postavit Karel II. Liechtenstein a biskupská mince se zde razila až do roku 1756, kdy z ní vyšel poslední tolar biskupa Troyera. Zcela poslední ražbou pak byla intronizační medaile Ekghova z roku 1759.

     Kde probíhalo mincování za Dietrichsteina před stavovským povstáním není známo, snad přímo v prostorách biskupské rezidence, i když vzhledem k charakteru provozu mincovny spíše v některé z přilehlých hospodářských budov. Leopold Vilém razil svou minci v padesátých letech ve staré budově mincovny, která vyhořela za požáru města v roce 1656. Dle Peřinky stála v místě dnešního arcibiskupského gymnázia a po roce 1665, kdy byla postavena mincovna nová, byly na jejím místě biskupské stáje.

     O stavbě nové mincovny nás zpravuje opět podrobně F.V. Peřinka ve svých Dějinách města Kroměříže. Dle něho byla stavba mincovny dokončena již v roce 1665, zastřešena pak příští rok. Část strojů byla poháněna vodou ze sousedního mlýna, mincovní válce byly vyrobeny v pernštejnských hamrech. Hned v roce 1668 mincovna opět podlehla požáru a musela být znovu opravována. Z rychlosti výstavby je vidět, jak na jejím brzkém zprovoznění podnikavému biskupovi záleželo, neboť očekával velké zisky, které potřeboval pro uskutečnění svých rozsáhlých stavebních projektů. V následujících letech mincovna produkuje velké množství mincí, prý větší, než císařská mincovna ve Vratislavi. To bylo samozřejmě trnem v oku císařské administraci, která po celou dobu mincovny usilovala o odejmutí mincovního práva olomouckým biskupům. Po Karlu II. Liechtensteinovi zde razili mince a výtvarně dokonalé medaile i biskup Karel III. Lotrinský, kardinál Wolfgan Hannibal Schrattenbach a Julius Troyer. Jeho nástupce Leopold II. Bedřich Egkh již mince nerazí a jsou známy pouze intronizační medaile. Biskup Maxmilián Hamilton a arcibiskupové Colloredo-Waldsee a Rudolf Jan realizují své ražby již ve Vídeňské mincovně pod kontrolou císařských úředníků. Rudolf Jan je pak zcela posledním vydavatelem mincí s erbem olomouckých biskupů.